Komplexní přístup ke sportu

V rámci projektu Labská akademie veslování bude vznikat nová ucelená metodika pro přípravu mladých sportovců a zejména pak veslařů. Prvním krokem před vytvořením samotné metodiky bylo provedení analýzy veslařského prostředí, na které se podílela katedra rekreologie z Univerzity Palackého v Olomouci. Jedním z bodů analýzy bylo také porovnání trendů ve výcviku českých veslařů v porovnání se Spolkovou republikou Německo a posledními celosvětovými trendy.

Zjištění v odlišnosti přístupů v ČR a zahraničí bylo několik, ale to hlavní spočívá v samotném přístupu k dětem. Zatímco v České republice je běžnou praxí orientace dětí primárně na výkon, poslední světové trendy se obrací jiným směrem a cíl sportovního/veslařského tréninku vnímají daleko komplexněji – ve všeobecném rozvoji dětí a dlouhodobém rozvoji talentů a nejen v samotném dosahování co nejlepších výsledků.

Neznamená to odklon od snahy dosáhnout dobrého výkonu ve veslování, ale závodní úspěch je pouze jeden z cílů tréninku, nikoliv hlavní priorita. Přínosem je dlouhodobá oblíbenost tohoto sportu a tendence dětí u něj déle setrvávat, protože nejde jen o veslování, ale jedná se o širší škálu sportovních aktivit s menší mírou tlaku, což dává dítěti daleko větší možnost se rozvinout.

V současnosti je velkým problémem, že zejména dospívající děti svou sportovní kariéru předčasně ukončí. Toto není jen problém ve veslování, ale týká se celé řady organizovaných sportů. Dle zjištění mezinárodního šetření HBSC v České republice se účastní 63% 11letých chlapců organizovaných týmových sportů, zatímco ve věku 15 let je to už jen 55%. Ještě daleko výraznější pokles je znatelný u dívek ze 40% na 30% u stejných věkových skupin. Právě komplexní přístup dokáže děti více motivovat a uchovat jejich dlouhodobý zájem o spor. Z výsledků výzkumu také vyplynulo, že kromě snahy vyhrát jsou k účasti na sportu důležitějšími faktory například užít si zábavu, zlepšit své zdraví a vídat se s kamarády.

Chybou sportovního prostředí může být také systém odměňování trenérů, který je primárně založen na hodnocení dosaženého medailového umístění a nezahrnuje širší přínos jednotlivých sportovních klubů. Díky nízké pohybové gramotnosti musí sportovní kluby stále více zabezpečovat všestranný pohybový rozvoj, aby došlo k plnému využití sportovního potenciálu jedince.

Ačkoliv se v posledních letech přístup trenérů ke sportu postupně mění, je to spíše individuální jev a nelze stále hovořit o významné systémové změně, která by měla pozitivní dopad nejen na komplexní rozvoj mladých sportovců, ale i na rozvoj jejich sportovního potenciálu do budoucna.

V. Hobza, UPOL