Račice mi dluží jedno pádlo za každou sezónu,

26.4.2021

dsc_0129_komprimace.jpgříká s úsměvem kanoista Martin Fuksa, který na Nominačních závodech v Račicích vyhrál všechny disciplíny, do nichž nastoupil. Reporty ze závodů naleznete zde: http://kanoe.cz/rychlostni-kanoistika/zavody, kompletní výsledky pak tady: https://results.sportis.cz/cs/competitions/2151/ Martin Fuksa spolu s bratrem Petrem jsou s místním areálem spjati už od mala.

Jaký je Váš vztah k tomuhle místu?
Martin: „Když jsem byl malý a začínal jsem s kanoistikou, tak pro všechny to byl vždycky svátek se sem podívat a závodit tady. Jsem hrozně rád, že něco takového tady v Čechách máme, protože všichni ve světě nemají takovouhle možnost trénovat na umělém kanálu. Je to super zázemí jak co se týká vody, posilky, tak i ubytování, stravování.“

Petr: „Já si pamatuji si, že každé letní prázdniny začínaly tak, že se jezdilo sem do Račic a já jsem se díval jak kluci trénují. Užíval jsem si tady plavání, protože to jsem ještě nemusel trénovat, takže já jsme to tu měl vždycky rád.“

Martin: „Mám krásnou vzpomínku, jak jsme se tady koupali s mamkou, byl jsem hrozně malej a neuměl jsem plavat a rozběhl jsem se, už jsem viděl jak se potápím a taťka na mě prostě sáhl a vyndal mě, a to si do teďka pamatuji, Vůbec jsme tu vlastně nemusel být.“


Sportu vládnou emoce. Když se řeknou Račice, vybaví se Vám nějaká konkrétní?
Martin: „Já mám největší emoci spojenou s rokem 2017, kdy tady bylo Mistrovství světa a to pro mě byl asi nejhezčí závod vůbec z celé mé kariéry. Tolik lidí, co sem přišlo. To skoro nechodí ani v Maďarsku. Tady na to se mi bude vzpomínat dobře a dlouho a doufám, že to ještě někdy zažiju než skončím.“


O Vás je známo, že jste kanoistická rodina, jejíž členové se vzájemně dost podporují. Jak Vaše rodina prožívá současná omezení, asi tady nemohou být?
Petr: „Je tady i děda i táta, oba naši trenéři jsou tady, ale chybí nám tady samozřejmě mamka, ta sem jezdí vždycky na závody, babička taky. Ptali jsme se, zjišťovali to, ale nešlo to. Potom tady chybí moje přítelkyně a bráchova manželka. Oni nám ale fandí přes výsledky online.“


Situace s pandemií omezuje fungování celého sportovního světa. Areál Labe arény je ale pro profesionální sportovce k dispozici. Jak to na Vás tady působí?
Petr: „Já to vnímám, že je to skoro jako kdyby žádná situace nebyla, my jsme byli zvyklý ze soustředění, že bylo nutné všude nosit roušky, tady to alespoň venku nosit nemusíme, ale to je úplná maličkost. A vždycky jsme si brali jídlo na pokoj a tady je luxus, že ho můžeme jíst rovnou v jídelně. Jediné, co mě mrzí, že takovéhle závody jsou spíše jakýsi trénink. Není tady moc emocí, není tady moc lidí, nikdo nám nefandí. Tak to je pro ten sport docela smutné, protože mě se rozhodně jede líp před nějakými lidmi než sám.“


Co byste popřáli Račickému kanálu do budoucna?
Petr: “Já bych mu popřál hlavně, aby ta voda tady už neubývala, ale jen přibývala, protože teď jak jezdíme v tom vracáku, tak není den, abych nenarazil pádlem do dna a neničil si ho.“

Martin: „Přesně, takže Račice mi tudíž dluží minimálně jedno pádlo za každou sezónu, protože si ho tady vždycky zničím.„

Račice mi dluží jedno pádlo za každou sezónu,
Račice mi dluží jedno pádlo za každou sezónu,
Račice mi dluží jedno pádlo za každou sezónu,
Račice mi dluží jedno pádlo za každou sezónu,
Labe Arena Ústeckého kraje > Aktuality > Račice mi dluží jedno pádlo za každou sezónu,