Tři cílové věkové skupiny

Projekt Labské akademie veslování se zaměřuje na různé věkové skupiny:

1. •5 do 7 let, sport je vhodné provozovat převážně formou všestranně pojaté zábavné hry,
   

2. •8-10 let, zlatý věk motoriky - je to věk nejvhodnější ke zvládnutí veškerých základních sportovních technik a je nejvhodnější k naučení správně provedeného (veslařského) pohybu. V tomto věku však ještě není obvyklé výkonnostně veslovat a pro naučení potřebných technických dovedností je třeba zvolit vhodné prostředky,
   

3. •12 -18 let, kdy je vhodné dále prohlubovat již dříve naučené základní znalosti techniky veslování a postupně s přibývajícím věkem zařazovat trénink vytrvalosti.
   

Děti budou vedeny k všestrannosti, naučí se zvládnout všeobecné pohybové aktivity, které jsou základem pro všechny sporty a tím se zároveň vyloučí riziko předčasné specializace.

Pozn.: Předčasná specializace je bohužel rozšířeným fenoménem. U raně specializovaných sportovců se pozoruje strmější vzestup výkonnosti, vrcholu ve sportu se dosahuje rychleji, avšak je to spojeno s omezeným stropem výkonnosti a rychlejším poklesem výkonnosti v pozdějším věku, dále s větším rizikem zdravotních komplikací a opuštění zájmu o sport.

Role sportovní fakulty

Do projektu bude díky komplexnosti problematiky aktivně zapojena vybraná sportovní fakulta, která bude zajišťovat náledující odborná témata:

1. •Rozcvičení v tréninkové jednotce dětí
   

2. •Vybraný okruh kompenzačních cvičení
   

3. •Vybrané okruhy biomedicinské problematiky v tělesné výchově a sportu (tedy funkční diagnostika, první pomoc, výživa, doping, regenerace)
   

4. •Využití regeneračních technik
   

5. •Zdravotní aspekty TV a sportu (např. kompenzační cvičení, aktivace hlubokého stabilizačního systému páteře)
   

6. •Drobné pohybové hry a soutěživá cvičení pro rozvoj pohybových schopností
   

7. •Pohybové hry pro děti ve věku I. a II. stupně ZŠ; Základy kolektivních sportovních her pro II. stupeň ZŠ
   

8. •Somatická diagnostika - hodnocení držení těla, diagnostika somatických ukazatelů
   

9. •atd.

Nová sportovní metodika

Při práci na nové metodice budeme sportovní prostředí vnímat jako neformální platformou pro (sebe)vzdělávání - u dětí i dospělých. Na projektové aktivity se budeme dívat z - na schematu uvedených - 4 úhlů pohledu a toho využijeme pro tvorbu nové unikátní metodiky pro práci s dětmi a mládeží. Nová metodika tak bude obsahovat vedle výše popsané oblasti:

Neformální role sportu ve výchově dětí a mládeže

Čas strávený u sportovních aktivit vnímáme mimo jiné také jako prostor, kde bychom rádi děti něco nového naučili. Příležitost něco děti naučit vidíme zejména ve 2 oblastech:

1. •ve výuce cizího jazyka, kde lze využít techniky vytvoření bilingvního prostředí při trénincích a dalších aktivitách. Tento model přístupu k výuce jazyka se s úspěchem praktikuje na některých soukromých školách a ve školním roce 2015/2016 byl například vyzkoušen i při trénincích některých oddílů v TJ KVS Štětí.
   

2. •v rozvoji osobnosti, kde tréninky poskytují vhodný prostor pro osvojení si základů sebereflexe, přebírání odpovědnosti, porozumění svým zdrojům a silným stránkám, vědomému učení se od druhých, zaujímání role, řešení složitých situací, atd. Zde budou zapojeny prvky koučovacího přístupu a vědomého učení se od druhých. Není bez zajímavosti, že koučing vznikl původně ve sportu a až odsud se následně rozšířil do byznysového prostředí. Dnes se ovšem paradoxně koučuje mnohem více ve firemním prostředí. V porovnání s ním lze dokonce konstatovat, že se dnes ve sportu koučuje minimálně - a spíše na vrcholové úrovni. Přitom potřebnost přiměřeného rozvoje osobnosti a práce sama se sebou je obecná - a právě neformální sportovní prostředí pro seberozvoj poskytuje ideální prostředí.
   

Všestranný pohybový rozvoj

Dá se konstatovat, že ve sportu dnes v zásadě chybí základní všeobecná příprava zaměřená na rozvoj přirozené motoriky a základních pohybových dovedností. Trenéři se bohužel často zaměřují výhradně na výkon, děti často přetěžují a předčasně děti specializují. V honbou za sportovním úspěchem dokonce někdy také vylučují a odrazují od sportu méně nadané či jinak hendikepované děti (méně šikovné, děti s nadváhou, ze slabších sociálních poměrů, apod.). To však není cesta, kterou  bychom se chtěli vydat a jak při oddílových aktivitách, tak při práci na nové metodice budeme klást důraz na všestranný pohybový rozvoj a také na vhodnou formu - aby jednotlivé aktivity byly pro děti atraktivní a zábavné (a obstály tak v konkurenci s dnešními civilizačními vymoženostmi).

Veslování

V rámci projektu bude rozvíjena zejména technika veslování (tj. jak správě / ne jak rychle se pohyb provádí) a učení specifických dovedností v závislosti na věku. A dále oblast dlouhodobého sledování sportovců a dlouhodobého vyhodnocování. To jsou oblasti, která jsou pojaty odlišně na obou stranách hranice (tj. v Čechách a v Německu) a je zde tedy velký prostor ke sdílení a vzájemnému obohacení.

Zdravotní pohled

S ohledem na poměrně časté rezervy ve zdravém vývoji dětí a mládeže (jako jsou ohnutá záda nebo nezpevněné vnitřní svalstvo) je čtvrtou klíčovou částí nové metodiky oblast zdravotní. Pro trenéry by měla přinést seznámení se základy fyzioterapie a mělo by dojít k vypracování série kompenzačních cviků. Obojí bude zároveň za pomoci fyzioterapeuta v praxi vyzkoušeno.

V rámci projektu LAV tak vznikne společná česko-německá metodika, která poskytne odpovědi na uvedené aktuální otázky a stane se pro trenéry podkladem k jejich celoživotnímu vzdělávání. Významně zvýší kvalifikaci trenérů a zlepší kvalitu práce klubů s dětmi. Metodika bude zpracována dvojjazyčně - tak, aby dlouhodobě sloužila jako podklad pro trenéry na obou stranách hranice. Její využitelnost dalece přesáhne veslařské prostředí.